Muzikál. Já, Francois Villon prvním muzikálem na Jezerce. Věnováno památce Jiřího Hubače a Pavla Vrby. "…Balaš ze scénáře vystřihl vnitřně sevřené dílo, Jezerce ušité přímo na míru, a s vědomím limitů i předností komorního prostoru vytvořil stylově čistou, emotivní výpověď o hrdém a nekompromisním

Já u pramene jsem a žízní hynu; Já, François Villon; Malý a Velký testament; Malý testament; Není nad zobák z Paříže; Odkazy, jednotlivé básně, balady v žargonu; Šibeničník; Velká závěť; Villon

A) „Já u pramene jsem a žízní hynu…“ (Francois Villon) B) „Až bude růst nade mnou tráva…“ (Petr ezruč) C) Celé město bylo na nohou. D) „ve smaragdovou lázeň, hodil jsem srdce únavu…“ (S. K. Neumann) E) „Tam žádný – žádný – žádný cíl…“ (K. H. Mácha)

Martin Písařík se již po padesáté ocitl v kůži prvního prokletého básníka. Muzikálová podoba příběhu o slavném Francoisi Villonovi se stále těší z obrovské divácké úspěšnosti. Já, Francois Villon. Představení, které se v Divadle Na Jezerce poprvé odehrálo již v březnu 2012, má svým návštěvníkům stále co nabídnout. Komorní muzikál nespoléhá na Villon ji napsal léta Páně 1458 na námět, jejž u svého dvora v Blois určil vévoda Orleánský. Já u pramene jsem a žízní hynu, horký jak oheň, zuby drkotám, dlím v cizotě, kde mám svou domovinu, ač blízko krbu, zimnici přec mám, nahý jak červ, oděn jak prelát sám, směji se v pláči, doufám v zoufání, Já u pramene jsem a žízní hynu; horký jak oheň, zuby drkotám; dlím v cizotě, kde mám svou domovinu; ač blízko krbu, zimnici přec mám; nahý jak červ, oděn jak prelát sám, směji se v pláči, doufám v zoufání; mně lékem je, co jiné poraní; mně při zábavě oddech není přán; já sílu máma žádný prospěch z ní, .